Šťovík kyselý, semena, 2 g
Rumex acetosa
Šťovík je oblíbený hlavně u dětí. Jeho příjemná kyselkavá chuť osvěží. Ale dnes už je dost nebezpečné sbírat šťovík někde venku, pokud nemáte jistotu opravdu čistého prostředí bez výkalů zvěře. Raději si šťovík zasejeme na zahrádce na záhon. Můžeme tak trhat lístečky hned po vyrašení, kdy obsahují nejvíce vitamínu C, který po zimě všichni potřebujeme. U nás není tak známý, ale jako zelenina je velmi oblíbený v Německu, ve Středomoří a Francii.
Mimo už zmíněný vitamín C obsahuje šťovík provitamin A, B1, třísloviny, silice, vápník, draslík, železo, a také kyselinu šťavelovou, která může v malé míře zabraňovat vstřebání vápníku. Proto je dobré jíst šťovík nasekaný třeba v tvarohové pomazánce, se sýrem, vejcem, dušený se smetanovou omáčkou, a podobně. Klady však vysoce převyšují tento jeden zápor, který můžeme vhodným doplněním vyvážit.
Konzumace šťovíku totiž posiluje přirozenou imunitu, podporuje krvetvorbu, trávení, zlepšuje činnost jater, a tím napomáhá detoxikaci organizmu.
Pěstování: Pokud šťovíku poskytnete polostinné místo s vlhčí půdou, a občas dodáte živiny a zbavíte plevele, budete v něm mít nenáročnou stále obrůstající trvalku. Vyséváme na záhon do řádků 30cm od srpna do konce září, nebo v dubnu. Po vzejití vyjednotíme na vzdálenost 20cm. Na vyklíčení si počkáte 12-20 dnů. Sklízet můžete jakmile má rostlina 4-5 listů. Listy otrhávejte opatrně, vždy jen vnější, abyste nepoškodili srdéčko. Pravidelně zalévejte, občas lehce přihnojte. Mladé jednoleté rostliny jsou nejchutnější. Pokud chcete sklízet další rok, doporučuji další výsev v září, a už na jaře máte první lístky se zásobou c-čka ke sklizni.
