Okra, Ibiškovec jedlý
Abelmoschus esculentus, Hibiscus suculentus
Okra pochází pravděpodobně z východní Afriky z oblasti Egypta, kde se pěstovala jíž před 3000 až 4000 lety. Dnes se pěstuje na celém světě. Je velice oblíbená v indické kuchyni, na blízkém východě, v Africe ale taky v Karibiku. Určitě jste se setkali s okrou při dovolené v Řecku nebo v Turecku.
Okra je jídlo chudých. Ale těžko vás o tom přesvědčím, jestli jste někdy viděli balení 50 g okry v českém supermarketu.
Její chuť připomíná cuketu. Ale takovou cuketu s příchutí :-). Může být i docela aromatická. Není příbuzná s lilkem nebo cuketou, ani okurkou, ale je z čeledi slézovitých. Český název je Ibiškovec jedlý.
Pěstuje se podobně jako papričky. V našich podmínkách se musí od března předpěstovat v květináčích. Rostlinky vysazujeme v polovině května, když už nehrozí mrazíky. Následně potřebují rostlinky hodně sluníčka a vláhy.
Plody se sklízí nezralé a musí se stříhat těsně pod plodem, nejlépe nůžkami. Tím se podpoří růst dalších tobolek. Používejte rukavice, protože někomu může dotek chlupatého stonku a lístečků podráždit kůži. Plody tento problém nezpůsobují.
Co s okrou?
Okra je velice zdravá a málo kalorická. Při vaření začne po několika minutách pouštět drobný sliz. Hodí se to, když potřebujete zahustit omáčku. Pokud to žádoucí není, stačí okru před vařením naložit do vody s octem.
Nakrájená na drobné plátky se dá konzumovat čerstvá. Nakládaná jako okurka, je to parádní změna. Nakládaná do oleje, třeba trochu prošpikovaná česnekem, je přímo kulinářský poklad. Krásná příloha k masu nebo jen tak na mlsání.
Klíčení: cca. 14 dní při 22°C
